Být uvězněný v malém prostoru a nemoci se dostat ven, je opravdu děsivé. Představte si, že je ještě k tomu tento malý prostor pod zemí.
Klaustrofobie je přirozený lidský pud. Navíc potřebujeme kyslík, abychom mohli žít a v uzavřené rakvi se začneme velmi obávat, že nám dojde. Malé množství kyslíku je hlavním problémem, pokud byste byli pohřbeni zaživa. V závislosti na velikosti rakve, v němž je člověk pohřben, vydrží naživu mezi dvěma až pěti hodinami po pohřbu.
Pokud byste nebyli pohřbeni v nějaké nádobě, ale pouze pod pískem, hlínou nebo sněhem, šance na přežití by se snížily. Bylo by tam totiž logicky méně kyslíku. Kdybyste měli štěstí, mohli byste se nějakým způsobem vyškrábat ven. Jestliže by vás však potkala smůla, cítili byste se rozdrceni váhou toho, čím vás pohřbívají. Navíc byste to mohli i vdechnout a udusit se.
Řekněme, že jste pohřbeni v rakvi, vaše nejlepší šance na přežití je se snažit nepanikařit. Samozřejmě, že se to snadno řekne, než udělá, přeci jen jste ve strašné situaci a panikaření je přirozená reakce. Problémem s panikařením je však takový, že spotřebuje spoustu vzduchu. Čím víc panikaříte, tím rychleji dýcháte. Nekřičte ani o pomoc, jelikož půda nad vámi působí jako zvuková bariéra a je malá šance, že vás někdo uslyší. Chcete-li přežít co nejdéle, budete muset pomalu vdechovat a pomalu vydechovat, abyste ušetřili kyslík. Snažte moc nepolykat, jelikož jinak začnete hyperventilovat. Také nesviťte zapalovačem, tím přijdete o další drahocenný kyslík.
Pokud byste zůstali pohřbeni, bez pomoci a cesty ven, tak by se nakonec veškerý kyslík změnil na oxid uhličitý. Poté byste se cítili velmi ospale. Vaše srdeční frekvence a krevní tlak by se zvýšily, vaše svaly by se třásly a váš sluch a vidění by se zhoršilo. Navíc byste cítili velké závratě a byli byste zmateni. Nakonec byste omdleli a brzy by vaše životně důležité orgány přestaly fungovat, což by vedlo k vaší smrti.
Pokud jste pohřbeni s nějakým druhem komunikačního zařízení, tak doufejte, že vám pomůže se s někým spojit. Když k tomu dojde, plynulé a pomalé dýchání vám dá drahocenný čas, dokud vás někdo nenajde.
Nemáte-li však nic a myslíte si, že můžete rozbít rakev, můžete to zkusit. S trochou štěstí, bude z levného dřeva, které půjde rozbít. Rakve jsou zpravidla nejslabší ve středu, takže tam zkuste prokopnout díru. Pokud je rakev proražena, tak hlína začne rychle padat dovnitř. Musíte začít přesouvat co nejvíce hlíny do boků rakve. Když máte co nejvíce hlíny na straně, jak jen je to možné, budete muset vstát. Poté se musíte pokusit provrtat si cestu ven jako červ s rukama nad sebou. Nejlepší je si něčím zakrýt ústa, pokud tedy můžete, abyste nevdechli hlínu. 
Doufejme, že se prohrabete na povrch a vytáhnete se dostatečně daleko, abyste se nadechli čerstvého vzduchu. Poté křičte o pomoc, pokud jste tedy nebyli pohřbeni nějakým duševně nemocným útočníkem, který by vás slyšel.
Pokud jste pohřbeni v lavině, tak máte o hodně méně času kvůli riziku podchlazení. Zde máte asi deset minut a musíte doufat, že vás najde záchranný tým včas. To je důvod, proč není doporučováno lyžování mimo sjezdovky. Je vždy dobré s sebou pro jistotu nosit tzv. lavinový batoh.
